S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.
  Dýmky - tabák - doutníky  e-shop Mostex Tanvald  Velký výběr dýmek, tabáků a doutníků. 

Nakupovat levněji o 5% můžete v případě, že se u nás zaregistrujete a prokážete svoji plnoletost, nebo se přihlásíte pomocí validované služby Moje ID.


Podporuje mojeID

Novinky

Dýmky

Doutníky

Tabák

Příslušenství

Náš tip na dárek

Čaj a káva

 

 

 



Tajemství doutníku

Základní rozdělení doutníků.

Doutníky rozdělujeme na dvě základní skupiny a to podle náplně.

Doutníky s dlouhou náplní (vlhké doutníky), odborně označované jako long Millery. Náplň je tvořena celými tabákovými listy, které jsou obaleny vázacím listem a na povrch krycím listem. Tento typ doutníku se vyrábí ručně a je velice drahý. Long filler se vyrábí v zemích s teplým a vlhkým podnebím, měl by se tedy skladovat a kouřit vlhký. Long filler se řadí mezi tzv. premium doutníky. Nejkvalitnější doutníky této skupiny produkuje karibská oblast, především Kuba a Dominikánská republika.

Doutníky s krátkou náplní (suché doutníky), mají vnitřní náplň z nařezaných tabákových listů ve tvaru vloček od 2 do 6 milimetrů. Tyto doutníky jsou obaleny jako u první skupiny vázacím listem a dále krycím listem. U levnějších doutníků se někdy vynechává krycí list. Protože druhá skupina doutníků má krátce nasekanou náplň, nazývá se short filler. Náplň obyčejně obsahuje různorodou směs tabáků. Většina evropských doutníků má náplň krátkou.

Výroba vlhkých doutníků.

Na kvalitní doutník je třeba kvalitní surovina. Nejznámější oblast kde se pěstuje tabák na výrobu doutníků je na Kubě Vuelta Abajo. V dominikánské republice je to oblast Valle del Cibao. Tabáková rostlina je pečlivě ošetřována a stejná pozornost je věnována sklizni. Z tabákové rostliny se oddělují listy a třídí na ty, které budou tvořit náplň doutníků na ty, které budou sloužit jako vázací list a ty nejlepší ze stření části rostliny, které se použijí jako krycí list. Po sklizni procházejí listy první fermentací přímo na farmě. Fermentace je řízené kvašení, kdy se rozkládají vyšší cukry a současně se snižuje obsah nikotinu. Některé listy se fermentují vícekrát, hlavně krycí list. První fermentace probíhá většinou 30 dnů při teplotě 35°C a druhá 60 dnů při teplotě 42°C. Teplota se musí kontrolovat denně a někdy se musí svazky tabáku překládat. Pak se listy tabáku převezuo do továrny, kde z nich baliči doutníků, kteří jsou nazýváni torcedores, dělají kvalitní doutníky. Zručný dělník vyrobí za směnu 100 až 150 kusů podle velikosti doutníku. Zkušený torcedor umí udělat doutník tak, aby pravidelně prohoříval, nebyl moc nebo málo utažený a navíc byl rovnoměrný a krásně kulatý. Ve velkých halách pracuje až sto dělníků za stolky na balení doutníků, kterým se říká piano. Zde každý dělník začne s náplní, která se skládá minimálně ze tří druhů tabáku. Obalí ji vázacím listem a vytvoří  takzvaný bunch, který vloží na 45 minut do dřevěné formy. Potom torcedor obalí svazek krycím listem včetně zabalení hlavy doutníku, ořeže doutník na požadovanou velikost a odevzdá jej kontrolorovi.Ten zkontroluje kalibrem, zda má doutník požadované rozměry. Potom doutníky putují na 30 až 60 dní do skladu, aby získaly stejnou chuť a dozrály. Před expedicí se doutníky opět kontrolují, hlavně kvalita a barevné sladění. Zkušení kontroloři rozlišují až 70 barevných odstínu doutníků od zelené přes hnědou až po tmavě hnědou. Doutníky se vyrábějí v prostředí s vlhkostí okolo 70%. Proto je nutné v této vlhkosti doutníky uchovávat.

Výroba suchých doutníků.

Výroba doutníků short filler je dnes zmechanizovaná a velké továrny chrlí tisíce doutníků denně. Náplň tvoří až 12 druhů tabáků. Dříve se u některých levnějších typů používala místo vázacího tabákového listu tabáková fólie. Jednalo se o takzvaný homogenizovaný tabák, který se skládal ze 70% z tabáku a z 30% z celulózy. Podle nového nařízení, které platí v Evropské unii, musí být všechny doutníky vyrobeny ze 100% tabáku. Dnes se suché doutníky vyrábějí hlavně v Německu, Holandsku, Švýcarsku, Belgii ale i v ostatních zemích bývalé západní Evropy. V České republice se doutníky nevyrábějí.

Jak nakupovat doutníky.

Doutníky jsou vyráběny ze silnějších tabáků než cigarety jelikož se nešlukují. Kuřák cigaret s tím bude mít asi problém. Na doutník je třeba si udělat čas. Jinak si jej nevychutnáte. Na kouření suchého doutníku nebo doutníčku je třeba 10 až 20 minut podle velikosti. Jestliže máte k dispozici alespoň 1 hodinu, můžete si koupit některý z ručně dělaných long fillerů. Suché doutníky nejsou náročné na skladování a seženete je téměř v každé trafice. Jiné je to s vlhkými doutníky. Ty se musí skladovat v prostoru, kde je vlhkost vzduchu kolem 70%. V lepších trafikách mají proto na uchovávání těchto doutníků humidory. Ani to, že je doutník v hliníkové tubě není zárukou, že nemůže vyschnout. Než si doutník koupíte, můžete vyzkoušet jeho vlhkost tím, že jej lehce zmačknete na konci, kde se zapaluje. Pokud se pružně vrací, je v dobrém stavu. Když vlhký doutník nemá potřebnou vlhkost, hoří rychle, přehřívá se a ztrácí chuť.

Ořezávání doutníku.

Cílem ořezávání doutníku je, abychom umožnili jeho tah. Vlhké doutníky mají jeden konec rovně seříznutý a druhý, který je zaoblený mají obalený krycím listem. Tomuto konci se říká hlava doutníku. Ořezávání se provádí třemi různými způsoby. Nejčastěji se používá rovný řez, který se provádí  gilotinkou nebo nůžkami. V tomto případě se uřízne konec doutníku tak, aby byly vidět vnitřní listy a současně se zachoval list krycí, který drží hlavu doutníku pohromadě. Většinou se jedná o zhruba 2mm. U doutníků tvaru torpédo, to je asi 5mm. Gilotiny jsou jednobřité nebo dvoubřité. Břity ořezávačů musí být dokonale ostré, aby řez byl rovný a doutník neměl šanci při ořezávání popraskat. Řez je třeba provést najednou, je proto nutné postupovat energicky. Začátečníkům se doporučuje používat gilotinu dvoubřitou. Doporučuje se také hlavu doutníku před oříznutím trochu navlhčit v ústech. Druhý způsob ořezávání je podobný. V hlavě doutníku vyřízneme speciálním ořezávačem klín ve tvaru V. Třetím způsobem je vyříznutí kruhového otvoru opět speciálním ořezávačem.

Zapalování doutníku.

Správně zapálit doutník znamená nezapařit jej a dosáhnou chladného kouře. Při zapalování držte doutník šikmo nad plemenem, tak aby se plamene nedotýkal. Přímý oheň je moc horký. Doutník za stálého otáčení a potahování pomalu zapalte. Je třeba jej zapálit po celém jeho průměru tak, aby hořel rovnoměrně. Doutník můžete zapalovat speciálními doutníkovými zapalovači nebo sirkami. Můžete použít i cedrovou dýhu, do které bývají některé doutníky zabaleny. Nikdy nepoužívejte benzínový zapalovač. Zničíte tím chuť a aroma každého doutníku. Jestliže vám doutník zhasne, můžete jej znovu zapálit dokud ještě nevychladl. Doutník, který je vyhaslý a vychladlý již nezapalujte. Má odpornou chuť. Pokud vám doutník stále zhasíná nebo nemá tah byl špatně ubalen. I to se může stát u ručně dělaných doutníků.

Kouření doutníku.

Aróma doutníků bývá velmi různorodé, od jemného aroma po silné, od zemité chuti, přes chuť dřeva, ovoce, kůže až po kořeněné či sladké chuti. Do některých doutníků výrobce přidává cukr nebo aroma vanilky a třešní. To jsou ale doutníky pro začátečníky, kteří neumějí vychutnat specifické aroma tabákových listů. Jedná se převážně o suché doutníky. Při kouření doutníku musíme dodržovat několik zásad. Nejdůležitější je, že se doutník zásadně nešlukuje. Druhou velmi důležitou je, že se doutník „netípá“.  Pouze se nechá v popelníku volně vyhasnout. Zabrání se tím nepříjemnému pachu. Další zásadou je, že se doutník kouří pouze do dvou třetin. Poslední třetina slouží jako filtr. Doutník se kouří pomalu. Čím pomaleji a chladněji kouříte, tím víc si můžete vychutnat aroma doutníku, které se při rychlém kouření vytrácí. Platí to jak u suchých tak i u vlhkých doutníků. Většina doutníků je opatřena papírovým kroužkem, takzvaným prstýnkem, na kterém je uvedena značka či název výrobce. Existují dva názory na to, zda prstýnek z doutníku při kouření odstranit či nikoliv. Pokud budete mít pocit, že by vám drahý doutník mohl někdo závidět, můžete ho sundat. Je však lepší prstýnek nesundávat, jelikož by se mohl poškodit krycí list a drahý doutník by měl falešný tah. A místo pohody by byl problém.

Skladování doutníků.

Ručně dělané doutníky vyžadují zvláštní péči při skladování. Vyrábějí se v oblastech, kde je klima velmi vlhké a teplé. Pokud potřebujeme doutníky skladovat, musíme jim vytvořit stejné podmínky, jako měly v době svého vzniku. Doutník je totiž nejlepší čerstvý. Při správném skladování si doutník může svoji dobrou kondici uchovat i velmi dlouho. Naopak při špatném skladování se může úplně zničit. V suchém prostředí má náplň vlhkého doutníku tendenci se rozpínat a krycí a vázací list ztrácejí svoji pružnost. Tím se s největší pravděpodobností stane, že doutník popraská a je nadobro zničen. Vzhledem k ceně těchto doutníků, je to věčná škoda. Vlhké doutníky proto musíme skladovat v takzvaných humidorech. To jsou skříňky nebo prostory, kde se udržuje stálá vlhkost a teplota. Správná vlhkost je 70-75% a teplota 19-21°C. Ideální je, když je humidor vyroben z voňavého cedrového dřeva, nebo je alespoň jeho vnitřek tímto dřevem vyložen. Vnitřní stěny humidoru nesmí být lakované. Humidor musí být částečně větraný. Nesmí být hermeticky uzavřený, jinak doutníky zplesniví. Doutníky a vlhkost v humiditu je dobré kontrolovat co nejčastěji. Vlhkost se zajišťuje zvlhčovačem, do kterého se doplňuje destilovaná voda. Aby se zabránilo plesnivění doutníku, přidává se do vody antibakteriální tekutina. Na našem trhu je k sehnání tekutina od firmy Savinelli. Někdy se na doutníku objeví bílý prášek. Říká se tomu, že doutník kvete. Tento prášek se objevuje na povrchu krycího listu a vzniká krystalizací olejů v tabáku doutníku. Tento prášek nijak doutníku neškodí. Může se jednoduše setřít vlhkým hadříkem. Někteří kuřáci dokonce tvrdí, že takový doutník má ještě lepší chuť. Něco jiného je, když se na doutníku objeví tmavá plíseň. Ta svědčí o tom, že doutník byl skladován v příliš vlhkém a nevětraném prostředí. Pokud dojde k mírnému vyschnutí doutníku, může se znovu zvlčit v humidoru. Správná vlhkost vrátí doutník zpět do dobré kondice. Suché doutníky nevyžadují žádnou zvláštní péči při skladování.